Home Kam do okolí

Kam do okolí?

Během vaší návštěvy se můžete vypravit na cestu za historickými památkami, přírodními ale i technickými zajímavostmi.
Pro inspiraci jsme vybrali alespoň některé z nich:

Terčino údolí

je přírodně krajinářský park s naučnou stezkou (lázeňský dům Lázničky, umělý vodopád na říčce Stropnice, zbytky stylových staveb pro panstvo a další přírodně-kulturní zajímavosti). NPP Terčino údolí byla vyhlášena v roce 1949. Rozloha památky je 138,29 ha. Celé území je vklíněno mezi Novohradské hory a Třeboňskou pánev na jihozápadním okraji města Nové Hrady. Rozpětí nadmořských výšek je 490 až 550 m. NPP Terčino údolí představuje mimořádný příklad rané krajinářské tvorby, čímž se řadí k nejvýznamnějším historickým parkům v České republice. Kromě hodnot krajinářského parku se zde vyskytují regionálně významné populace zvláště chráněných rostlin - všivce lesního (Pedicularis sylvatica), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), živočichů - motýla modráska očkovaného (Maculinea telejus) a ptáků vyhledávajících rozptýlenou zeleň a staré stromy.
Podloží je z větší části tvořeno biotitickou ortorulou s muskovitem (moldanubikum), menší skalní útvary vystupující na povrch a drobné balvanité sutě jsou tvořeny žílami aplitu, leukokratní žuly, pegmatitu a biotitické žuly. Niva říčky Stropnice a jejích přítoků je vyplněna deluviofluviálními a fluviálními písčitými hlínami a hlinitými písky. Půdním pokryvem je kambizem kyselá typická i pseudoglejová, v nivních částech fluvizem glejová s glejem typickým. Územím památky protéká a odvodňuje ho říčka Stropnice spolu s několika menšími vodotečemi. Území NPP patří do mírně teplého okrsku mírně teplé klimatické oblasti. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje okolo 6 °C. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje mezi 600 až 750 mm.

Lesní porosty NPP Terčino údolí jsou téměř bez výjimky kulturní, tzn. že jsou vysázené nebo silně ovlivněné člověkem. I přesto jsou místy tvořeny pestrou směsicí domácích i exotických dřevin. Z domácích druhů je to borovice lesní (Pinus sylvestris), smrk ztepilý (Picea abies), buk lesní (Fagus sylvatica), olše lepkavá (Alnus glutinosa), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm drsný (Ulmus glabra), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), l. velkolistá (T. platyphyllos) a modřín opadavý (Larix decidua) a z exotických dřevin borovice vejmutovka (Pinus strobus) a douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Bylinný podrost nad říčkou Stropnicí je tvořen běžnými druhy rostlin jako např. bika chlupatá (Luzula pilosa), borůvka (Vaccinium myrtillus), jestřábník zední (Hieracium murorum), v lesích podél Stropnice roste hojně sasanka hajní (Anemone nemorosa), pitulník horský (Galeobdolon montanum) a vzácná dřípatka horská (Soldanella montana), balvanité svahy pak osídlují např. bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), udatna lesní (Aruncus vulgaris), věsenka nachová (Prenanthes purpurea). V dutinách starých lip, dubů a vzácněji i v dutinách ovocných stromů žije silně ohrožený druh, páchník hnědý (Osmoderma eremita). Je to vzácný brouk, jehož larvy se vyvíjejí několik let v dřevěném, červenohnědém trouchu. Z dalších druhů brouků zde žije např. vzácný mohoutek Oulema dufschmidi, drabčík Aloconota currax a tesařík Saphanus piceus. Na lesních cestách ve vrcholném létě můžeme spatřit motýla bělopáska topolového (Limmenitis populi), batolce červeného (Apatura ilia) a b. duhového (A. iris). Staré stromy využívá k hnízdění i několik vzácných a ohrožených ptáků - holub doupňák (Columba oenas), žluva hajní (Oriolus oriolus), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a lejsek šedý (Muscicapa striata).

Některé luční porosty v NPP Terčino údolí, kromě toho, že tvoří významnou část kompozice parku, jsou velmi cenné i z přírodovědného pohledu. Druhovým složením se přibližují vegetaci střídavě vlhkých bezkolencových a vlhkých pcháčových luk. V okolí Lázniček roste bohatá populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a všivce lesního (Pedicularis sylvatica). Dalšími typickými rostlinnými druhy jsou např. kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), rdesno hadí kořen (Bistorta major), čertkus luční (Succisa pratensis) a krvavec toten (Sanguisorba officinalis). Ojediněle se zde vyskytují i mezofilní ovsíkové louky s prhou arnikou (Arnica montana). Na nejcennější luční porosty je vázán modrásek očkovaný (Maculinea telejus), hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia) a otakárek fenyklový (Papilio machaon). Potravní nabídku si na loukách zpestřuje řada druhů ptáků, např. pěnice slavíková (Sylvia borin), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), špaček obecný (Sturnus vulgaris), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) a další. Mezi další typické obyvatele luk památky patří hraboši: hraboš polní (Microtus arvalis), h. mokřadní (M. agrestis) a hrabošík podzemní (M. subterraneus). Při okrajích lesních porostů žije běžná myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) a hojně jsou rozšířeni rejsek obecný (Sorex araneus) a r. malý (S. minutus).

Rostlinnou a zvířecí pestrost lesů a luk Terčina údolí umocňují vysazené rostliny, z nichž některé se v parku samovolně rozšiřují již desítky let. Můžeme tak při vycházce pozorovat severoamerický muchovník Lamarckův (Amelanchier lamarckii) a zanici zimolezovitou (Diervilla lonicera) nebo jihoevropský kakost hnědočervený (Germanium phaeum). Nepřehlédnutelný je i solitérní jedinec platanu javorolistého (Platanus ×hispanica) a cypřišku Lawsonova (Chamaecyparis lawsoniana) u Modrého domu.

Na území NPP Terčino údolí se nachází řada historických staveb a objektů, některé z nich slouží jako rekreační zařízení. Území je hojně turisticky navštěvováno a jsou zde prováděny rozsáhlé managementové úpravy, od kosení lučních porostů přes vyřezávání náletových dřevin a úpravy stružek po šetrné lesnické hospodaření. Chráněným územím procházejí dvě naučné stezky - Lesnická naučná stezka a Naučná stezka NPP Terčino údolí.

Nové Hrady

je městečko na okraji Novohradských hor, kousek od česko-rakouského hraničního přechodu v Českých Velenicích.
Na strmém kopci nad ním stojí hrad, který založili Vítkovci na ochranu Vitorazské stezky. Byl mnohokrát dobýván, vypálen a postihlo jej i zemětřesení. Po všech těchto událostech byl však hrad na počátku 17. století znovu obnoven a sloužil jako vojenská pevnost. O tom svědčí dodnes zachovaný hluboký vyzděný příkop, který nemá co do mohutnosti mezi českými hrady obdoby. V současné době je zde umístěna expozice výrobků buqoyských skláren a nejrozsáhlejší sbírka černého hyalitového skla na světě.
V obci je také klášter servitů a klasicistní zámek. Více na http://www.novehradyhistorie.cz/

Tvrz Cuknštejn

je gotická stavba z 15. století původně chráněná příkopem s padacím mostem a mohutnou šestibokou věží. Od roku 2000, kdy došlo k převodu tvrze do soukromých rukou, probíhá celková rekonstrukce objektu, a od léta 2005 je po domluvě s majitelem otevřena historická expozice.

Žofínský prales

je nejstarší přírodní chráněné území v Evropě, které bylo zřízeno v roce 1838. Dnes jsou v této národní přírodní rezervaci chráněny pralesovité porosty bučin a smrčin.

Hojná voda

je vesnice na úpatí Kraví hory, odkud vede značená cesta na vrchol, kde je rozhledna s širokým výhledem na Novohradské hory, podhůří a třeboňskou pánev. V okolí jsou "rozesety" zajímavé skalní útvary. Jeden z nich má jméno Napoleon, který naleznete asi 200 m před vrcholem vlevo u cesty.

Pohořské rašeliniště

s chráněnými vzácnými porosty podmáčených a rašelinných smrčin, vrchovištního rašeliniště a rašelinných luk s charakteristickou vegetací a specifickou faunou bezobratlých živočichů. Chráněné území je 1 - 1,7 km severozápadně od bývalé obce Pohoří na Šumavě.

Buškův Hamr

je plně funkční technická památka z 18. století v blízkosti městečka Trhové Sviny. Za příznivého stavu vody v Klenském potoce je možno spatřit buchar v chodu, výheň s dmychadly a brus, poháněné třemi mohutnými dřevěnými vodními koly.

Žumberk

je v Čechách ojedinělým příkladem dochované opevněné vsi s tvrzí a kostelem. Dnes je zde muzeum.

Dobrá Voda

láká poutníky svým léčivým, mírně radioaktivním, pramenem. Léčivé účinky vody byly objeveny již v 16. století a ves byla vyhledávána jako lázeňské místo. Dominantou tohoto místa je ale také barokní poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož autorství bývá nejčastěji připisováno K. I. Dienzenhoferovi.

Horní Stropnice

je známa díky původní hodnotné románské stavbě kostela sv. Mikuláše, později goticky přestavěné. Navzdory této přestavbě se na kostele, zejména na jeho hranolové věži, dochovala řada románských stavebních prvků.

Červené blato

je národní přírodní rezervace s řadou vzácných rostlin. Leží v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko (s rozlohou 700 km čtverečních). Rezervace zde byla vyhlášena již v roce 1953. Snahou je zachování původní tvářnosti tundry a druhové skladby rostlinstva z raně poledového období. V rašeliništi se vyskytuje vzácná borovice "blatka". Průchod chráněným územím umožňují dřevěné povalové chodníky.


Přihlásit se